Požadavky na práci loveckého psa se mění v závislosti na způsobu lovu a vývoje loveckých zbraní. Pes od pradávna sloužil člověku. Lovec využíval čich psa na vystopování zvěře. To byl pes – vodič. Nebyl ustáleným plemenem. Šlo o statné psy s těžkou hlavou a s různou barvou srsti. Se zdokonalováním střelných zbraní ztrácel postupně vodič svůj význam. Nová technika lovu si vyžadovala sledování pobarvené stopy raněné zvěře, její dohledání a v případě potřeby její štvaní a zastavení.
V XIX. století se podařilo křížením dobrých kmenů vodičů s dobrými rody barvářů vyšlechtit dnešního hannoverského barváře. Projevující se u něho vrozené vlastnosti vodiče, tj. jemný čich a vytrvalé sledování stopy s nosem při zemi.
Když byla mohutnost hannoverských barvářů do určité míry nevhodná do těžkých horských revírů , lovci v Bavorsku a přilehlých alpských oblastí začali křížit lehčí jedince hannoverského barváře s vícero typy alpských honičů. Podařilo se jim vyšlechtit lehčí, velmi pohyblivý typ bavorského horského barváře s významným projevem uvolněné hlasitosti na teplé stopě.
Obě plemena správně vedená zásadami řádného chovu vynikají v precizním držení více jak 10 hodin staré stopové dráhy poraněné zvěře se schopností úspěšně dohledat a v případě potřeby štvát , zastavit a hlasitě stavět tuto zvěř.
V Dalších knihách jsem nalezl další charakteristiky psů , ze kterých se vyšlechtili dnešní barváři.
Vodiči - psi, kteří pracovali výborně na řemeni k vyhledávání zvěře vysoké a černé. Vodič měl zvěř “znamenat” - musel stát u nalezené stopy se zdviženou hlavou, dokud nebyl vybídnut k dalšímu hledání. Nalezené stopy byly označeny zálomkem pro další pokračování v lovu, především parforsním.
Štvanič - práci charakterizuje tento dobový popis: “Když štvaniči mají být potřebováni a štváni, vyjde se s nimi k lesu. Jakmile dojdou k místu, kde se nalézá černá zvěř, postaví se láje tiše u nejlepší stopní dráhy tak, aby psi mohli viděti zvěř z houští vyběhlou a pronásledovati bez překážek. Když zvěř vyběhla, nechá se nejprve tak daleko od leče vyběhnouti, aby po vyštvání psů mohla se do leče vrátit. Vyběhne-li z leče celá tlupa černé zvěře, tu nechť jsou vypouštěni psi proti zvěři, by se tato rozrazila a jednotlivě ulovena býti mohla. Aby psi uchráněni byli poranění černou zvěří, tož navlékají se jim zvláštní kazajky z tlustého plátna a z kostic zvané brnění. Za nynějších časů není brnění již tak v obyčeji jako jindy za dob starších bývalo.”
